Das divočák (Sus scrofa) může na první pohled působit nemotorně, ale tento dojem klame: divočáci patří v živočišné říši k překvapivě rychlým běžcům. Jejich rychlost hraje důležitou roli při útěku před nepřáteli, hledání potravy a dokonce i v sociálních interakcích. Ale jak rychle mohou tato zvířata skutečně běžet a proč jsou tak dobře přizpůsobeni rychlým pohybům?
Jak rychlý je divočák?
Divoké prase může na krátké vzdálenosti dosáhnout rychlosti až 50 km/h. To je srovnatelné s maximální rychlostí průměrného auta ve městě. Obzvláště působivé je, že divočáci dokážou této rychlosti dosáhnout nejen na rovince, ale také v náročném terénu, jako jsou husté lesy nebo kopcovité oblasti. Jsou extrémně hbití a dokážou prudce změnit směr – což je schopnost, která je chrání při útěku před predátory, jako jsou vlci nebo lidé.
Proč jsou divočáci tak rychlí?
Vysoká rychlost a ovladatelnost divočáků lze přičíst několika fyzikálním vlastnostem:
- Silné nohy: Divočáci mají silné, svalnaté nohy, které jim dávají rychlý pohon. Jsou speciálně navrženy tak, aby účinně podporovaly tělesnou hmotnost při dosahování vysokých rychlostí.
- Kompaktní postava: Jejich podsaditá, ale aerodynamická karoserie jim pomáhá uniknout přes překážky, jako jsou keře nebo nízké větve, aniž by ztratili rychlost.
- Vysoká výdrž: Přestože divočáci dosahují maximální rychlosti především na krátké vzdálenosti, jsou schopni cestovat i na delší vzdálenosti konstantní rychlostí přibližně 20 až 30 km / h být vrácen zpět. To z nich dělá efektivní běžce na dlouhé tratě, pokud jde o překonávání delších vzdáleností.
Kdy divočáci využívají svou rychlost?
Rychlost divočáků není jen působivou fyzickou vlastností, ale také zásadní výhodou přežití. Svou rychlost využívají v různých situacích:
-
Útěk před nepřáteli: Divočáci jsou kořistí predátorů, jako jsou vlci a medvědi hnědí. Jejich vysoká rychlost a obratnost jim pomáhá překonávat nebezpečné situace. I lidé, kteří je loví, často nedokážou držet krok s jejich rychlostí.
-
Shánění potravy: Divočáci často cestují na velké vzdálenosti, aby našli nová krmná místa. Zejména v noci, kdy jsou aktivní, prohledávají lesy, pole a dokonce i zahrady – někdy až překvapivě rychlým tempem.
-
Sociální interakce: V období páření (sezóna spěchu) mohou samci využít svou rychlost k odstranění soupeřů nebo k zapůsobení na samice.
Srovnání s jinými zvířaty
Aby bylo možné lépe klasifikovat rychlost divočáků, stojí za to je porovnat s ostatními obyvateli lesa:
- Jelen: Tato půvabná zvířata mohou dosáhnout rychlosti až 70 km/h dosah a jsou tedy rychlejší než divočáci.
- Jelen: S maximální rychlostí cca 60 km/h Překonají i divoká prasata, ale jsou méně obratní.
- vlci: Vlci jako přirození nepřátelé divokých prasat mohou dosáhnout rychlosti asi 50 až 60 km / h dosah a jsou proto nebezpečnými pronásledovateli.
Foto: iStock/JMrocek
Pokud byste se chtěli o divočákovi dozvědět více, viz www.wildbruecke.de/wildschwein/ více informací.
Další články o divočákech
🦌 Divoká zvířata – pohybová hra „Zvíře v pohybu“
Aktivní hra „Zvířecí dobrodružství“ zve děti a rodiny k proměně v divoká zvířata. Ať už uvnitř nebo venku, děti se prostřednictvím představivosti a pohybu učí, jak se lesní zvířata pohybují a chovají – hravý způsob, jak prozkoumávat přírodu.
🐗 Je divočák nebezpečný? – Co se za tím skrývá!
Divočáci jsou fascinující zvířata a nedílnou součástí lesů Německa a Evropy. Přesto se stále znovu a znovu objevuje otázka: Jsou divočáci nebezpeční? Obvykle jsou plachí a vyhýbají se kontaktu s lidmi. Existují však situace, ve kterých mohou reagovat agresivně – zejména u divokých prasat nebo prasnic se selaty.
Zuby divočáka – fascinující nástroje přírody
Zuby divočáka jsou víc než jen nástroje – jsou opravdovými všestrannými pomocníky. Od mletí tvrdé potravy k obraně: kly kanců a zuby potočáků hrají v životě divočáků ústřední roli. Věděli jste ale, že zuby divočáka mohou prozradit také hodně o jeho věku a zdravotním stavu?
Zvuky divočáka
Divočáci jsou mistři komunikace. Jejich typické chrochtání je doprovází při hledání potravy, zatímco hlasité varovné volání přivádí smečku do bezpečí. Obzvláště vzrušující jsou kančí hluboké vrčení, které staví soupeře na jejich místo v období páření. Každý, kdo zná zvuky divočáka, má velkou šanci objevit tato fascinující zvířata v lese, aniž by je překvapil.
Velikost divočáka – Působivé rozměry lesních obyvatel
Divočáci jsou opravdoví obři lesa. S délkou těla 130 až 180 centimetrů a hmotností až 200 kilogramů zaujmou nejen svou hmotností, ale i mohutným vzrůstem. Zejména samci divočáků, kanci, dosahují impozantních rozměrů a vyznačují se mohutnou hlavou a silnými kly. Jejich velikost je nejen ochranou před predátory, ale také svědčí o jejich přizpůsobivosti a dominanci ve volné přírodě.
Potrava pro divočáky – Toto je na jídelníčku všežravců
Divočáci jsou opravdoví gurmáni přírody! Pomocí svých silných čenichů a jemných nosů se prohrabávají v zemi a hledají kořínky, hmyz a další pochoutky. Bez ohledu na to, zda se jedná o žaludy, brouky nebo dokonce mršiny – potrava divočáka je stejně rozmanitá jako jeho životní prostředí. Vzrušující je, že jejich hledání je nejen nasytí, ale také pozitivně ovlivňuje přírodu kolem nich.
Samec divočáka
Samec divočáka, známý jako kanec, se výrazně liší od svých ženských protějšků. Se svým mohutným vzrůstem, působivými kly a samotářským životním stylem je fascinujícím samotářem lesů. Zejména v období páření ukazuje samec divočáka svou působivou sílu a bojuje o pozornost samic. Ale i mimo tuto dobu zůstává v přírodě symbolem přizpůsobivosti a divokosti.
Profil divočáka
Prase divoké (Sus scrofa) je skutečným umělcem adaptace přírody. Původně pochází ze západní Evropy a jihovýchodní Asie, rozšířil se téměř po celém světě a žije v nejrůznějších biotopech – od lesů přes bažiny až po vysoké hory. Se svým silným vzrůstem, štětinatou srstí a délkou těla až 180 cm je divočák nejen impozantním, ale také fascinujícím zvířetem, které hraje klíčovou roli v jeho ekosystému.
Wild Boar Trail – Cesta za poznáním do prostředí divokých prasat
Divočáci zanechávají v lese fascinující vzkaz svými charakteristickými stopami. Jejich otisky kopyt, hrabání a válování vyprávějí příběhy o jejich chování, stanovišti a migračních trasách.
Miminka divočáků
Mláďata divočáků, lépe známá jako potomci, jsou srdcem světa divoké zvěře. Se svým nápadným pruhovaným vzorem a úzkými vazbami na mateřský proud hrají ústřední roli v životě skupiny. Jak se ale vyvíjejí a jaké mají speciální vlastnosti?