Foto: iStock/Olivier Brunel
Přemýšleli jste někdy o tom, jaký... divočák jí všechno? Tato přizpůsobivá zvířata mají neuvěřitelně pestrou stravu a v přírodě skutečně přežívají. Ať už v lese, na loukách nebo dokonce v blízkosti polí – divočáci vždy hledají další pamlsek. Zde se dozvíte vše o stravě divočáka a o tom, proč jeho chuť k jídlu hraje důležitou roli v ekosystému.
Strava divočáka: Všežravec skrz naskrz
Divočáci jsou opravdoví všežravci, to znamená, že jedí jak rostlinnou, tak živočišnou potravu. Jejich strava je nesmírně rozmanitá a právě to je dělá tak přizpůsobivými. Zde jsou hlavní složky stravy divočáků:
-
Rostlinná strava:
Divočáci milují žaludy, bukvice, kaštany a další lesní plody. Vyhrabávají také kořeny a hlízy skryté v zemi. Divočáci nacházejí dostatek potravy zejména na podzim, kdy jsou lesy plné ořechů a ovoce. Mezi jejich oblíbená jídla patří také trávy, bylinky a výhonky. -
Krmivo pro zvířata:
Ano, divočáci nežerou jen rostliny! Mají také rádi brouky, červy, červy, hlemýždě a dokonce i myši. Když narazí na mršinu, neváhají ji sníst – u divočáků se počítá vše, co dodává energii. -
Plodiny:
Když se divočáci vydají do zemědělských oblastí, rádi si vypomáhají na kukuřičných polích, pšenici nebo bramborách. Farmářům to často způsobuje potíže, ale ukazuje to, jak chytrá zvířata jsou, pokud jde o hledání potravy.
Jak si divočáci hledají potravu?
Divočáci mají vynikající nos, který jim pomáhá najít potravu. Mohou dokonce očichat kořeny nebo larvy hluboko v zemi. Pomocí svých silných čenichů se prohrabávají lesní půdou, čemuž se říká „hrabání“. To uvolňuje půdu, což zase prospívá půdnímu životu. Věděli jste, že divočák urazí za potravou několik kilometrů za noc?
Foto: iStock/Denise Hasse
Proč je potrava divočáka tak důležitá?
Potrava divočáka je důležitá nejen pro samotné zvíře, ale i pro ekosystém. Zakořeněním divočáci distribuují semena a podporují růst nových rostlin. Zároveň udržují na uzdě populaci hmyzu, jako jsou hluchavci, kteří by jinak mohli poškodit stromy a rostliny.
Ale: Když divočáci napadnou zemědělské oblasti, mohou způsobit velké škody. I proto jsou někdy kontroverzním tématem mezi ochránci přírody a zemědělci.
Kdy jedí divočáci?
Divočáci jsou aktivní převážně za soumraku a v noci. To znamená, že potravu hledají hlavně večer a v noci. Přes den odpočívají v úkrytech, kde se chrání před nepřáteli. Tento způsob života je znesnadňuje pozorování – možná ale v lese objevíte stopy jejich „honby za potravou“?
Pokud byste se chtěli o divočákovi dozvědět více, viz www.wildbruecke.de/wildschwein/ více informací.
Další články o divočákech
🦌 Divoká zvířata – pohybová hra „Zvíře v pohybu“
Aktivní hra „Zvířecí dobrodružství“ zve děti a rodiny k proměně v divoká zvířata. Ať už uvnitř nebo venku, děti se prostřednictvím představivosti a pohybu učí, jak se lesní zvířata pohybují a chovají – hravý způsob, jak prozkoumávat přírodu.
🐗 Je divočák nebezpečný? – Co se za tím skrývá!
Divočáci jsou fascinující zvířata a nedílnou součástí lesů Německa a Evropy. Přesto se stále znovu a znovu objevuje otázka: Jsou divočáci nebezpeční? Obvykle jsou plachí a vyhýbají se kontaktu s lidmi. Existují však situace, ve kterých mohou reagovat agresivně – zejména u divokých prasat nebo prasnic se selaty.
Zuby divočáka – fascinující nástroje přírody
Zuby divočáka jsou víc než jen nástroje – jsou opravdovými všestrannými pomocníky. Od mletí tvrdé potravy k obraně: kly kanců a zuby potočáků hrají v životě divočáků ústřední roli. Věděli jste ale, že zuby divočáka mohou prozradit také hodně o jeho věku a zdravotním stavu?
Zvuky divočáka
Divočáci jsou mistři komunikace. Jejich typické chrochtání je doprovází při hledání potravy, zatímco hlasité varovné volání přivádí smečku do bezpečí. Obzvláště vzrušující jsou kančí hluboké vrčení, které staví soupeře na jejich místo v období páření. Každý, kdo zná zvuky divočáka, má velkou šanci objevit tato fascinující zvířata v lese, aniž by je překvapil.
Velikost divočáka – Působivé rozměry lesních obyvatel
Divočáci jsou opravdoví obři lesa. S délkou těla 130 až 180 centimetrů a hmotností až 200 kilogramů zaujmou nejen svou hmotností, ale i mohutným vzrůstem. Zejména samci divočáků, kanci, dosahují impozantních rozměrů a vyznačují se mohutnou hlavou a silnými kly. Jejich velikost je nejen ochranou před predátory, ale také svědčí o jejich přizpůsobivosti a dominanci ve volné přírodě.
Samec divočáka
Samec divočáka, známý jako kanec, se výrazně liší od svých ženských protějšků. Se svým mohutným vzrůstem, působivými kly a samotářským životním stylem je fascinujícím samotářem lesů. Zejména v období páření ukazuje samec divočáka svou působivou sílu a bojuje o pozornost samic. Ale i mimo tuto dobu zůstává v přírodě symbolem přizpůsobivosti a divokosti.
Rychlost divočáka
Kdo by si pomyslel, že divočáci, často považovaní za dřevorubce, mohou být opravdovými sprintery? S maximální rychlostí 50 km/h jsou nejen rychlé, ale také extrémně ovladatelné – dokonce i v hustém lese nebo nerovném terénu. Jejich silné nohy a kompaktní stavba z nich dělají skutečné přeživší, kteří využívají svou rychlost k útěku před nepřáteli nebo k nalezení jídla. Ať už unikají vlkům nebo se zapojují do sociálních interakcí, jejich rychlost je důležitým klíčem k jejich úspěchu ve volné přírodě.
Profil divočáka
Prase divoké (Sus scrofa) je skutečným umělcem adaptace přírody. Původně pochází ze západní Evropy a jihovýchodní Asie, rozšířil se téměř po celém světě a žije v nejrůznějších biotopech – od lesů přes bažiny až po vysoké hory. Se svým silným vzrůstem, štětinatou srstí a délkou těla až 180 cm je divočák nejen impozantním, ale také fascinujícím zvířetem, které hraje klíčovou roli v jeho ekosystému.
Wild Boar Trail – Cesta za poznáním do prostředí divokých prasat
Divočáci zanechávají v lese fascinující vzkaz svými charakteristickými stopami. Jejich otisky kopyt, hrabání a válování vyprávějí příběhy o jejich chování, stanovišti a migračních trasách.
Miminka divočáků
Mláďata divočáků, lépe známá jako potomci, jsou srdcem světa divoké zvěře. Se svým nápadným pruhovaným vzorem a úzkými vazbami na mateřský proud hrají ústřední roli v životě skupiny. Jak se ale vyvíjejí a jaké mají speciální vlastnosti?